Současná legislativa

Svobodě zvířat se v r. 2004 podařilo prosadit do zákona na ochranu zvířat zákaz využívání některých nově narozených druhů volně žijících zvířat (primátů, ploutvonožců, kytovců, vyjma delfinovitých, nosorožců, hrochů nebo žiraf) v cirkusech. Za druhy volně žijící zvířat se přitom rozumí takové, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Cíl kampaně Cirkusy bez zvířat je jasný – prosadit zákaz využívání všech druhů divokých zvířat v cirkusech, tedy rozšířit jej na zvířata jako je např.  slon, tygr, lev.

V ČR existuje nerovný přístup v hodnocení podmínek pro zvířata v soukromých chovech a zoologických zahradách na straně jedné a cirkusech na straně druhé. Po cirkusech se vyžadují méně přísné podmínky pro chov volně žijících zvířat (více zde). Chov zvířat v cirkuse upravuje Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, kdežto Ministerstvo životního prostředí při udělování licencí ZOO a Státní veterinární správa při hodnocení stavu chovů vychází z Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat – Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí z r. 2006.

Zákazy v Evropě

Nejsme v tom sami. Již 12 států v Evropě má úplný zákaz využívání (divokých či všech) druhů zvířat v cirkusech: Bosna a Hercegovina, Estonsko, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Makedonie, Malta, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko a Srbsko.


Více o cirkusech s divokými druhy zvířat v Evropě je možné se dočíst zde.

Hlas odborníků

Studie Dembiec at al. 2004 se zabývala stresem během transportu u volně žijících zvířat. Jako modelové zvíře použili tygra. Ze studie vyplývá, že zvířata jsou sice schopna se do určité míry transportům přizpůsobit a zvyknout si na ně, ale i u často převážených jedinců byla naměřena vyšší hladina stresového hormonu, než je běžná norma, a to i 6 dní po transportu.

V roce 2006 vyšel článek (Harris a kol.),který představil přehled doposud dostupné vědecké literatury týkající se zdravotního stavu, podmínek života a přepravy zvířat, jejich sociálního, normálního, repetitivního a reproduktivního chování a počtu a původu divokých druhů zvířat využívaných cirkusovým průmyslem. V článku se mj. uvádí: „Současné vědecké poznatky ukazují, že zvířata vhodná pro život v cirkuse jsou taková zvířata, která mají nízké nároky na prostor, jednoduché sociální struktury a omezené kognitivní funkce, nemají zvláštní nároky na životní prostředí a jsou schopna přepravy, aniž by došlo k narušení jejich životních podmínek. Žádný z divokých druhů, které se v cirkusech využívaly či stále využívají, tato kritéria ani zdaleka neplní.“ (český překlad shrnutí a závěrů zde)

Italská zooložka Graziella Iossa shrnuje svou studii z roku 2009 jasným odsouzením cirkusů pro volně žijící zvířata slovy: „Naproti tomu nedomestikované druhy živočichů s komplexní sociální strukturou, jako jsou sloni nebo šelmy pohybující se v přírodě po velkých teritoriích, které patří mezi nejpopulárnější zvířata využívaná v cirkusech, se zdají být nejméně vhodné pro život v prostředí zajetí, jako jsou zoologické zahrady, a v ještě výraznější míře cirkusy.“ (český překlad shrnutí a závěrů zde)

Velšská vláda si nechala vypracovat studii, která měla zjistit, jak jsou na tom ve všech ohledech zvířata, která žijí v cirkusech. Vypracoval ji mj. profesor Stephen Harris z univerzity v Bristolu a její závěry jsou značně znepokojivé. Mimo jiné říkají, že cirkusová zvířata nevedou „životy, které by stálo za to žít”. (český překlad shrnutí a závěrů zde)

Svaz Evropských Veterinářů (Federation of Veterinarians of Europe) doporučuje přijetí zákazu všem evropským zemím, neboť „v žádném případě neexistuje možnost, že jejich fyziologické, duševní a sociální požadavky mohou být odpovídajícím způsobem naplněny.“ A dodává, že „držení volně žijících savců v kočovných cirkusech má malý nebo žádný vzdělávací, záchranný, výzkumný nebo ekonomický prospěch, který by mohl ospravedlnit jejich využívání.“ (český překlad zde)

Sdružení více než 100 psychologů z celého světa společně podepsalo prohlášení italské psycholožky Annamarie Manzoni o nevhodnosti cirkusů k pedagogickým a výchovným účelům. Naopak mají za to, že cirkusy mohou negativně ovlivnit vztah dětí ke zvířatům, a to jak v cirkusech, tak i mimo ně. To je způsobeno charakterem cirkusu a nabádáním k pozitivním reakcím (smíchu, radosti, štěstí) při sledování tvorů vykonávajících krajně nepřirozené úkony, spjaté s jejich nepohodlím, strachem a v neposlední řadě trestáním v případě nežádoucích reakcí.

Psychologická komora polské Akademie věd připojuje svou podporu k mezinárodní snaze o zákaz využívání zvířat v cirkusech (viz Annex 4). Své doporučení uzavírá následovně: “Je třeba zmínit, že lidé trénují zvířata pro nejrůznější účely, včetně rolí v podpoře záchranných a bezpečnostních služeb, asistenci osob s různým postižením, pro terapii, sport, koníčky a za účelem zlepšování pohody cvičených zvířat. Ve všech těchto formách užívání a výcviku zvířat mohou výhody z nich plynoucí ospravedlnit tato rozhodnutí. V případě cirkusového průmyslu jsou však výhody využívání zvířat (zábava pro publikum a zisk pro cirkus) dosažitelné, aniž by docházelo k vykořisťování zvířat. Navíc podmínky, ve kterých jsou cirkusová zvířata držena, dělají z tohoto komerčního odvětví obzvláště krutou záležitost v rozporu s dnešními morálními standardy.”


Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr.
Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze

 

Cirkusy představují v dnešní době v oblasti drezúry zvířat přežitek minulosti a prohřešek nejen proti jejich řádnému chovu, ale i proti dobrému vkusu vůbec.
Předvádění drezúry, která nutí zvířata k pohybům a činnostem pro ně nepřiměřeným, rovněž nelze označit za vhodné poučení pro mládež o jejich životě ani za umění v užším slova smyslu a vymizením těchto jevů nevznikne jakákoli škoda na tradicích či kulturním dědictví, která by stála za řeč.
Držení nedomestikovaných zvířat, zvláště např. velkých šelem, v úzkých prostorách kočovných vozů a v některých případech i zcela nevybíravé metody drezúry jsou vážným prohřeškem v adekvátním zacházení s těmito živočichy, označitelným bezesporu jako týrání.
Z tohoto důvodu bych jednoznačně doporučil povolovat drezúru pouze u domestikantů k těmto účelům už po celá tisíciletí selektovaných (koně, psi, atd., nikoli třeba indičtí sloni, kteří se v zajetí pravidelně nemnoží a nepředstavují tedy domácí zvířata ve vlastním slova smyslu), nikoli u druhů volně žijících, ve spojení s postupným stažením vystoupení jedinců již dříve vycvičených z repertoáru.

________________________________________________________________________________________________________


MVDr. Oldřich Tomášek, Ph.D.
Ústav biologie obratlovců AV ČR

 

 

V době, kdy zoologické zahrady zvětšují výběhy a snaží se je maximálně přizpůsobit životním nárokům chovaných zvířat, je ostudné, že stále tolerujeme cirkusy, kde jsou zvířata držena na minimálním prostoru a jsou stresována neustalými transporty z místa na místo. U cirkusového vystoupení se zvířaty zároveň postrádám jakýkoliv pozitivní výchovný efekt, který by držení zvířat v takto nevyhovujících podmínkách jakkoliv ospravedlňoval. Proto podporuji iniciativu Svobody zvířat za zákaz využívání volně žijících zvířat v cirkusech.

________________________________________________________________________________________________________


prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. Dipl ECZM
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Jedním ze žhavých témat současnosti, nikoliv však tématem zcela novým, je odchov a využití zvířat v cirkusech. Veřejnost jistě zaznamenala několik televizních vystoupení, od tiskové konference až po debatu ve večerním pořadu. Informace se objevují i v tisku. Bohužel, zatím měla tato vyjádření a vystoupení značně emotivní charakter, s minimálním využitím analytického přístupu. Ve chvíli, kdy mělo být věcně argumentováno a měla být vedena solidní a korektní diskuze, bylo odkazováno na další problémy a hledány zástupné otázky. V následujících několika odstavcích se proto pokusím o širší odpověď na některé tyto vedlejší odkazy, abych se však k otázce chovu a využití zvířat v cirkusech na konci svého sdělení vrátil.
Soužití člověka se zvířaty má dlouhou tradici. Vzájemné vztahy se postupně vyvíjely a není tomu jinak ani dnes.
V historických dobách i člověk sám žil v tlupách a jeho život se od přirozeného chování zvířat organizovaných též na základě instinktů příliš nelišil. Jako úspěšný živočišný druh si člověk postupně ostatní zvířata podmanil, v různé míře závislosti.
Postupně se některé původně divoké druhy zvířat staly zvířaty hospodářskými (například drůbež, skot, prasata, ovce a další). Člověk se naučil tyto druhy zvířat chovat, tedy organizovat maximálně jejich život – od výživy, přes regulovanou reprodukci, až po zásadní zásahy a ovlivnění jejich genotypu a fenotypu. Současně s tím je stále větší pozornost soustředěna na dodržování etických principů. Od pouhého zaměření na vysokou efektivitu a ekonomickou stránku intenzivních chovů je lidskou společností vyžadováno dodržování podmínek pohody zvířat, přestože je jasné, že tato zvířata jsou určena k porážce (tedy usmrcení) a následnému využití v potravinářském průmyslu i jinde. Obdobně koně byli využíváni k transportu nákladu a jako forma přesunu lidí, zejména lovců a bojovníků. Masivní zapojení koní v armádách a potřeba udržovat tuto formu „dopravního prostředku a v případě potřeby i potravy pro vojáky“ stálo i za vytvořením organizované zdravotní péče o tento strategický druh a následně i vznikem prvních veterinárních škol.
Obrovský vývoj prodělal i chov laboratorních zvířat. Především pro účely výzkumu ve zdravotnictví byly vypracovány podrobné metodiky chovu a možností genetického ovlivnění zejména drobných hlodavců. Pohoda zvířat je velmi silně vnímána i zde. Jsou určeny standardy podmínek chovu i experimentů. Je vyžadováno odborné proškolení středoškolského personálu i vědců, kteří práci s laboratorními (experimentálními) živočichy organizují. Je kladen silný důraz na omezení až úplné zamezení využití některých skupin – například psů nebo opic.
Obdobně se výhodným partnerem člověka staly i některé druhy domácích zvířat, chované pro spolupráci při lovu, pro ochranu majetku, likvidaci jiných druhů zvířat (například hlodavců). I zde se původně volný vztah změnil na silnou závislost. V podmínkách, které lze snad jen s nadsázkou označit za péči o zvířata, existují dnes plemena psů a koček, která se již od původního modelu zásadně liší a jejichž šance na přežití ve volné přírodě a bez soustavné asistence člověka by byla zřejmě velmi malá. Jelikož však taková plemena psů a koček stále vyhovují poptávce dostatečně velké části lidské populace, je jejich rozmnožování stále realizováno ve velké míře. I zde probíhá vývoj vztahu a šlechtění extrémních forem je již v několika zemích EU zakázáno.
Paralelně se člověk začal zajímat o možnost cíleně regulovat a využívat pro svou potřebu i divoká zvířata ve svém okolí (jeleni, srnci, zajíci, divoká prasata, bažanti).
Zájem člověka však neustrnul jen na chovu a pragmatickém hospodářském využití zvířat. Postupně se zájem zaměřil i na druhy vysloveně exotické (z pohledu Evropy) a vznikaly první kolekce zvířat ulovených ve volné přírodě pro potěšení a zábavu člověka. Vznikly tak nejen zoologické zahrady, ale též cirkusy. Chov prostorově méně náročných druhů exotických zvířat byl základem chovu ptáků, plazů, obojživelníků, akvarijních ryb a dalších skupin živočichů, včetně bezobratlých, přímo v domácnostech lidí.
Zůstaňme v Evropě a nahlédněme na vztah lidí a zvířat v současné době. Mnohé tradiční formy chovu a využívání zvířat pominuly. I když to může u určité skupiny lidí narážet na odpor a vyvolávat nesouhlas s odkazováním na tradice, tak například býčí zápasy, hon na lišku a původní formy norování, chov šelem jako kožešinových zvířat a další zvyky jsou dnes většinou nepřípustné. Volně žijící (divoká) zvířata v naší přírodě jsou chráněna a jejich domácí chov pro zábavu nebo potěšení je v rozporu splatnými zákony. Do určité míry, a s těžko pochopitelnou pomalostí, se začíná postupně řešit i omezení dovozu exotických zvířat z volné přírody pro účely soukromých chovů.
Není pochyb o tom, že i cirkusy sehrály svoji historickou roli a v minulých staletích poskytovaly lidem v Evropě ojedinělou možnost zábavy a setkání s exotickými druhy divokých zvířat. Tato doba je však již minulostí. Obdobně již dnes nelze vážně srovnávat dřívější a současnou vzdělávací funkci pojízdného loutkového divadla. Pokud si lidé dobrovolně zvolí za svoji profesi nelehkou práci v moderním cirkusu, není důvod a nebylo by správné jim v tom bránit. Svobodná volba povolání patří mezi atributy života v demokratické společnosti. Využívat však i v dnešní době pro účely zábavy zvířata, především divoké druhy zvířat, je mimo kulturu a poznání lidské společnosti v současné Evropě.
Je nejen na zaměstnancích a majitelích cirkusů, ale i na celé společnosti, najít rychle řešení, která současnou neudržitelnou situaci vyřeší. Řadu řešení je možno aplikovat bezprostředně, například zcela zastavit další rozmnožování zvířat v cirkusech a ukončit tak začarovaný kruh s existencí divokých druhů, které se rodí do nepřirozených podmínek a jsou nucena v nich žít často celý život. Dalším krokem je vytvořit podmínky pro další život cirkusových zvířat, bez nepřirozených transportů a jejich předvádění.
Na tyto praktické otázky by měla směřovat diskuze, která by měla být vzájemně vstřícná se snahou společně vyřešit ožehavý problém momentální existence zvířat v cirkusech. Řešení nebudou snadná a nebudou ani levná. Evropská společnost ve třetím tisíciletí je však schopna tento úkol zvládnout.

________________________________________________________________________________________________________


Doc. Ing. Karolína Brandlová, Ph.D.
Vedoucí katedry chovu zvířat a potravinářství v tropech
FTZ ČZU v Praze
Derbianus Conservation, z.s.

Situace velkých šelem a dalších velkých druhů savců ve volné přírodě je kritická, velkým zvířatům setrvale ubývá životní prostor. Jejich přežití v dlouhodobém horizontu je závislé na jejich intenzivní ochraně a na vzdělání veřejnosti, která pochopí jejich nezastupitelnou roli v ekosystému naší planety. Cvičený lev, tygr nebo slon v cirkuse poskytuje veřejnosti naprosto zcestnou informaci, zcela v rozporu s moderními přístupy v ochraně přírody a fungujících ekosystémů. Zvířata v cirkusech jsou z pohledu volně žijících populací mrtvá, bez jakékoli budoucnosti a možnosti naplnění své přirozené role v prostředí. Bavit se v cirkuse pohledem na „ekologické mrtvoly“ znamená otáčet se zády k posledním přežívajícím zástupcům velkých savců bojujících o přežití v jejich původní domovině.

________________________________________________________________________________________________________

MVDr. Radka Kabrhelová
veterinární lékařka
(bývalá inspektorka Krajské veterinární správy SVS)

Většina etologů, odborníků z řad veterinárních lékařů a biologů, kteří se zabývají chovem zvířat, se shoduje v tom, že drezúra, vystupování před diváky, stísněné podmínky a cestování mají na cirkusová zvířata negativní vliv. Naproti tomu zastánci zachování volně žijících zvířat v cirkusech tvrdí, že zvířata nejsou v těchto podmínkách týrána a jako důkaz předkládají, že veterinární kontroly žádné týrání neprokazují. Já sama jsem jako veterinární inspektorka krajské veterinární správy před několika lety cirkusy kontrolovala a ne vždy bylo vše v pořádku.

Problémy volně žijících zvířat v cirkusech je třeba vidět nejen z pohledu zákona na ochranu zvířat, ale také z hlediska způsobu jejich chovu, rozmnožování či výcviku. Pokud například porovnáváme, jakým způsobem žijí velké kočkovité šelmy (lev, tygr) ve volné přírodě a naopak v cirkuse, zjistíme, že lvi i tygři mají v přírodě vždy svým pachem vymezená poměrně velká teritoria, která neopouštějí, pokud je na nich dostatek potravy. Přes den odpočívají a aktivní jsou za soumraku, v noci a za úsvitu. Mláďata zůstávají do dospělosti u matky, od které se učí lovit, orientovat se v přírodě, využívat své instinkty apod.  Např. u tygřice zůstávají mláďata až do věku 3 let. Naproti tomu cirkusová zvířata se několikrát do měsíce přemisťují na místa jim pachově neznámá, jsou chována ve velmi malých prostorách, tygři a lvi přes den, kdy by měli odpočívat, se musí podřizovat výcviku krotitele. Mláďata kočkovitých šelem jsou odstavována od matky co nejdříve po porodu a jsou uměle dokrmována. A při veřejném vystupování pak krotitel musí „ukázat světu“, jaký je machr, když si dovede zotročit takové šelmy, které by ho v přírodě roztrhaly na kusy.

Dalším velkým problémem je přeprava zvířat. Když si uvědomíme, že v letních vedrech se cirkusová zvířata přepravují po rozpálených silnicích a v nedostatečně větraných přívěsech i několikrát do týdne, nelze tvrdit, že si na to zvyknou. Ráda bych připomněla, že před pár lety na tuto skutečnost zřejmě doplatil i cirkusový lachtan Logan, který v době letních veder uhynul při přepravě.

A co říci k dalšímu vážnému problému, kterým je nekontrolovatelné množení těchto vzácných jedinců? Principálové často poukazují na to, že se o zvířata starají dobře, protože se jim daří odchovávat mláďata. Dokonce provádí i mezidruhové křížení, které se ve volné přírodě nevyskytuje. Například lvi jsou často kříženi s tygry a vznikají kříženci, kterým se říká ligeři a tigoni (anglické složeniny slov „tiger“ a „lion“ – první část zkratky značí vždy živočišný druh samce, druhá značí druh samice).  Jejich mláďata jsou prodávána za vysoké finanční částky, ať už do jiných cirkusů, či do soukromých chovů. Jde o zábavu bohatých lidí, kteří tím dávají okázale najevo, že na to mají, protože chov velkých kočkovitých šelem je finančně náročný a současně dává jejich majiteli status někoho výjimečného a slouží jako symbol bohatství.

A co je už opravdu týrání? To, že mláďata kočkovitých šelem se po několika dnech či týdnech od matky odstaví, dokrmují se uměle, jsou dávána dětem i dospělým na mazlení a hraní. Stačí si pak při jakékoliv kontrole vymyslet jako důvod, že je samice po porodu odmítla. Těžko se pak zjišťuje, kde je pravda. Tím, že jsou mláďata zneužívána jako „mazlící“ hračky, dochází k narušení vývoje tohoto jedince, kdy ztrácí plachost a stává se z něj něco jako handicapované zvíře, které po celý svůj život zůstane závislé na člověku, nikdy se již nebude moci vrátit do přírody. A co se tedy se všemi těmi mláďaty děje? Většina takto odchovaných jedinců je výhodně zpeněžována. A ti, co se neprodají?  Nedávná kauza objevených tygřích jatek mluví za vše. Konkrétně se tehdy jednalo o muže z proslulého cirkusového rodu Berousků, který byl obviněn z chovu a zabíjení tygrů a obchodování s jejich těly, která putovala na asijský trh prostřednictvím tajně organizované společnosti.

Vlivem činnosti nezodpovědných chovatelů se bohužel některá exotická zvířata dostávají do naší přírody. V současné době představují velký problém vodní želvy, dále se čím dál tím častěji objevují exotičtí hadi, nedávno dokonce i jedovatá mamba zelená. Možná je i otázkou času, kdy ve volné přírodě bude pobíhat nějaká puma nebo nás na procházce v lese dokonce překvapí tygr.

Proto je nejvyšší čas, aby se zákonodárci začali touto problematikou velmi vážně zabývat a vymezili pro chov volně žijících zvířat přísnější pravidla, která budou upřednostňovat jejich přirozené projevy chování.

________________________________________________________________________________________________________