Současná legislativa

Svobodě zvířat se v r. 2004 podařilo prosadit do zákona na ochranu zvířat zákaz využívání některých nově narozených druhů volně žijících zvířat (primátů, ploutvonožců, kytovců, vyjma delfinovitých, nosorožců, hrochů nebo žiraf) v cirkusech. Za druhy volně žijící zvířat se přitom rozumí takové, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Cíl kampaně Cirkusy bez zvířat je jasný – prosadit zákaz využívání všech druhů divokých zvířat v cirkusech, tedy rozšířit jej na zvířata jako je např.  slon, tygr, lev.

V ČR existuje nerovný přístup v hodnocení podmínek pro zvířata v soukromých chovech a zoologických zahradách na straně jedné a cirkusech na straně druhé. Po cirkusech se vyžadují méně přísné podmínky pro chov volně žijících zvířat (více zde). Chov zvířat v cirkuse upravuje Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, kdežto Ministerstvo životního prostředí při udělování licencí ZOO a Státní veterinární správa při hodnocení stavu chovů vychází z Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat – Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí z r. 2006.

Zákazy v Evropě

Nejsme v tom sami. Již 13 států v Evropě má úplný zákaz využívání (divokých či všech) zvířat v cirkusech: Bosna a Hercegovina, Estonsko, Chorvatsko, Itálie, Irsko, Kypr, Makedonie, Malta, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko a Srbsko.

Více o cirkusech s divokými zvířaty v Evropě je možné se dočíst zde.

Hlas odborníků

V roce 2006 vyšel článek (Harris a kol.),který představil přehled doposud dostupné vědecké literatury týkající se zdravotního stavu, podmínek života a přepravy zvířat, jejich sociálního, normálního, repetitivního a reproduktivního chování a počtu a původu divokých zvířat využívaných cirkusovým průmyslem. V článku se mj. uvádí: „Současné vědecké poznatky ukazují, že zvířata vhodná pro život v cirkuse jsou taková zvířata, která mají nízké nároky na prostor, jednoduché sociální struktury a omezené kognitivní funkce, nemají zvláštní nároky na životní prostředí a jsou schopna přepravy, aniž by došlo k narušení jejich životních podmínek. Žádný z divokých druhů, které se v cirkusech využívaly či stále využívají, tato kritéria ani zdaleka neplní.“ (český překlad shrnutí a závěrů zde)

Italská zooložka Graziella Iossa shrnuje svou studii z roku 2009 jasným odsouzením cirkusů pro volně žijící zvířata slovy: „Naproti tomu nedomestikované druhy živočichů s komplexní sociální strukturou, jako jsou sloni nebo šelmy pohybující se v přírodě po velkých teritoriích, které patří mezi nejpopulárnější zvířata využívaná v cirkusech, se zdají být nejméně vhodné pro život v prostředí zajetí, jako jsou zoologické zahrady, a v ještě výraznější míře cirkusy.“ (český překlad shrnutí a závěrů zde)

Velšská vláda si nechala vypracovat studii, která měla zjistit, jak jsou na tom ve všech ohledech zvířata, která žijí v cirkusech. Vypracoval ji mj. profesor Stephen Harris z univerzity v Bristolu a její závěry jsou značně znepokojivé. Mimo jiné říkají, že cirkusová zvířata nevedou „životy, které by stálo za to žít”. (český překlad shrnutí a závěrů zde)

Svaz Evropských Veterinářů (Federation of Veterinarians of Europe) doporučuje přijetí zákazu všem evropským zemím, neboť „v žádném případě neexistuje možnost, že jejich fyziologické, duševní a sociální požadavky mohou být odpovídajícím způsobem naplněny.“ A dodává, že „držení volně žijících savců v kočovných cirkusech má malý nebo žádný vzdělávací, záchranný, výzkumný nebo ekonomický prospěch, který by mohl ospravedlnit jejich využívání.“ (český překlad zde)

Sdružení více než 100 psychologů z celého světa společně podepsalo prohlášení italské psycholožky Annamarie Manzoni o nevhodnosti cirkusů k pedagogickým a výchovným účelům. Naopak mají za to, že cirkusy mohou negativně ovlivnit vztah dětí ke zvířatům, a to jak v cirkusech, tak i mimo ně. To je způsobeno charakterem cirkusu a nabádáním k pozitivním reakcím (smíchu, radosti, štěstí) při sledování tvorů vykonávajících krajně nepřirozené úkony, spjaté s jejich nepohodlím, strachem a v neposlední řadě trestáním v případě nežádoucích reakcí.

Psychologická komora polské Akademie věd připojuje svou podporu k mezinárodní snaze o zákaz využívání zvířat v cirkusech (viz Annex 4). Své doporučení uzavírá následovně: “Je třeba zmínit, že lidé trénují zvířata pro nejrůznější účely, včetně rolí v podpoře záchranných a bezpečnostních služeb, asistenci osob s různým postižením, pro terapii, sport, koníčky a za účelem zlepšování pohody cvičených zvířat. Ve všech těchto formách užívání a výcviku zvířat mohou výhody z nich plynoucí ospravedlnit tato rozhodnutí. V případě cirkusového průmyslu jsou však výhody využívání zvířat (zábava pro publikum a zisk pro cirkus) dosažitelné, aniž by docházelo k vykořisťování zvířat. Navíc podmínky, ve kterých jsou cirkusová zvířata držena, dělají z tohoto komerčního odvětví obzvláště krutou záležitost v rozporu s dnešními morálními standardy.”

________________________________________________________________________________________________________


Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr.
Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze

Cirkusy představují v dnešní době v oblasti drezúry zvířat přežitek minulosti a prohřešek nejen proti jejich řádnému chovu, ale i proti dobrému vkusu vůbec.
Předvádění drezúry, která nutí zvířata k pohybům a činnostem pro ně nepřiměřeným, rovněž nelze označit za vhodné poučení pro mládež o jejich životě ani za umění v užším slova smyslu a vymizením těchto jevů nevznikne jakákoli škoda na tradicích či kulturním dědictví, která by stála za řeč.
Držení nedomestikovaných zvířat, zvláště např. velkých šelem, v úzkých prostorách kočovných vozů a v některých případech i zcela nevybíravé metody drezúry jsou vážným prohřeškem v adekvátním zacházení s těmito živočichy, označitelným bezesporu jako týrání.
Z tohoto důvodu bych jednoznačně doporučil povolovat drezúru pouze u domestikantů k těmto účelům už po celá tisíciletí selektovaných (koně, psi, atd., nikoli třeba indičtí sloni, kteří se v zajetí pravidelně nemnoží a nepředstavují tedy domácí zvířata ve vlastním slova smyslu), nikoli u druhů volně žijících, ve spojení s postupným stažením vystoupení jedinců již dříve vycvičených z repertoáru.

________________________________________________________________________________________________________


MVDr. Oldřich Tomášek, Ph.D.
Ústav biologie obratlovců AV ČR

V době, kdy zoologické zahrady zvětšují výběhy a snaží se je maximálně přizpůsobit životním nárokům chovaných zvířat, je ostudné, že stále tolerujeme cirkusy, kde jsou zvířata držena na minimálním prostoru a jsou stresována neustalými transporty z místa na místo. U cirkusového vystoupení se zvířaty zároveň postrádám jakýkoliv pozitivní výchovný efekt, který by držení zvířat v takto nevyhovujících podmínkách jakkoliv ospravedlňoval. Proto podporuji iniciativu Svobody zvířat za zákaz využívání volně žijících zvířat v cirkusech.

________________________________________________________________________________________________________


prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. Dipl ECZM
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Jedním ze žhavých témat současnosti, nikoliv však tématem zcela novým, je odchov a využití zvířat v cirkusech. Veřejnost jistě zaznamenala několik televizních vystoupení, od tiskové konference až po debatu ve večerním pořadu. Informace se objevují i v tisku. Bohužel, zatím měla tato vyjádření a vystoupení značně emotivní charakter, s minimálním využitím analytického přístupu. Ve chvíli, kdy mělo být věcně argumentováno a měla být vedena solidní a korektní diskuze, bylo odkazováno na další problémy a hledány zástupné otázky. V následujících několika odstavcích se proto pokusím o širší odpověď na některé tyto vedlejší odkazy, abych se však k otázce chovu a využití zvířat v cirkusech na konci svého sdělení vrátil.
 Soužití člověka se zvířaty má dlouhou tradici. Vzájemné vztahy se postupně vyvíjely a není tomu jinak ani dnes.
V historických dobách i člověk sám žil v tlupách a jeho život se od přirozeného chování zvířat organizovaných též na základě instinktů příliš nelišil. Jako úspěšný živočišný druh si člověk postupně ostatní zvířata podmanil, v různé míře závislosti.
Postupně se některé původně divoké druhy zvířat staly zvířaty hospodářskými (například drůbež, skot, prasata, ovce a další). Člověk se naučil tyto druhy zvířat chovat, tedy organizovat maximálně jejich život – od výživy, přes regulovanou reprodukci, až po zásadní zásahy a ovlivnění jejich genotypu a fenotypu. Současně s tím je stále větší pozornost soustředěna na dodržování etických principů. Od pouhého zaměření na vysokou efektivitu a ekonomickou stránku intenzivních chovů je lidskou společností vyžadováno dodržování podmínek pohody zvířat, přestože je jasné, že tato zvířata jsou určena k porážce (tedy usmrcení) a následnému využití v potravinářském průmyslu i jinde. Obdobně koně byli využíváni k transportu nákladu a jako forma přesunu lidí, zejména lovců a bojovníků. Masivní zapojení koní v armádách a potřeba udržovat tuto formu „dopravního prostředku a v případě potřeby i potravy pro vojáky“ stálo i za vytvořením organizované zdravotní péče o tento strategický druh a následně i vznikem prvních veterinárních škol.
Obrovský vývoj prodělal i chov laboratorních zvířat. Především pro účely výzkumu ve zdravotnictví byly vypracovány podrobné metodiky chovu a možností genetického ovlivnění zejména drobných hlodavců. Pohoda zvířat je velmi silně vnímána i zde. Jsou určeny standardy podmínek chovu i experimentů. Je vyžadováno odborné proškolení středoškolského personálu i vědců, kteří práci s laboratorními (experimentálními) živočichy organizují. Je kladen silný důraz na omezení až úplné zamezení využití některých skupin – například psů nebo opic.
Obdobně se výhodným partnerem člověka staly i některé druhy domácích zvířat, chované pro spolupráci při lovu, pro ochranu majetku, likvidaci jiných druhů zvířat (například hlodavců). I zde se původně volný vztah změnil na silnou závislost. V podmínkách, které lze snad jen s nadsázkou označit za péči o zvířata, existují dnes plemena psů a koček, která se již od původního modelu zásadně liší a jejichž šance na přežití ve volné přírodě a bez soustavné asistence člověka by byla zřejmě velmi malá. Jelikož však taková plemena psů a koček stále vyhovují poptávce dostatečně velké části lidské populace, je jejich rozmnožování stále realizováno ve velké míře. I zde probíhá vývoj vztahu a šlechtění extrémních forem je již v několika zemích EU zakázáno.
Paralelně se člověk začal zajímat o možnost cíleně regulovat a využívat pro svou potřebu i divoká zvířata ve svém okolí (jeleni, srnci, zajíci, divoká prasata, bažanti).
Zájem člověka však neustrnul jen na chovu a pragmatickém hospodářském využití zvířat. Postupně se zájem zaměřil i na druhy vysloveně exotické (z pohledu Evropy) a vznikaly první kolekce zvířat ulovených ve volné přírodě pro potěšení a zábavu člověka. Vznikly tak nejen zoologické zahrady, ale též cirkusy. Chov prostorově méně náročných druhů exotických zvířat byl základem chovu ptáků, plazů, obojživelníků, akvarijních ryb a dalších skupin živočichů, včetně bezobratlých, přímo v domácnostech lidí.
Zůstaňme v Evropě a nahlédněme na vztah lidí a zvířat v současné době. Mnohé tradiční formy chovu a využívání zvířat pominuly. I když to může u určité skupiny lidí narážet na odpor a vyvolávat nesouhlas s odkazováním na tradice, tak například býčí zápasy, hon na lišku a původní formy norování, chov šelem jako kožešinových zvířat a další zvyky jsou dnes většinou nepřípustné. Volně žijící (divoká) zvířata v naší přírodě jsou chráněna a jejich domácí chov pro zábavu nebo potěšení je v rozporu splatnými zákony. Do určité míry, a s těžko pochopitelnou pomalostí, se začíná postupně řešit i omezení dovozu exotických zvířat z volné přírody pro účely soukromých chovů.
Není pochyb o tom, že i cirkusy sehrály svoji historickou roli a v minulých staletích poskytovaly lidem v Evropě ojedinělou možnost zábavy a setkání s exotickými druhy divokých zvířat. Tato doba je však již minulostí. Obdobně již dnes nelze vážně srovnávat dřívější a současnou vzdělávací funkci pojízdného loutkového divadla. Pokud si lidé dobrovolně zvolí za svoji profesi nelehkou práci v moderním cirkusu, není důvod a nebylo by správné jim v tom bránit. Svobodná volba povolání patří mezi atributy života v demokratické společnosti. Využívat však i v dnešní době pro účely zábavy zvířata, především divoké druhy zvířat, je mimo kulturu a poznání lidské společnosti v současné Evropě.
Je nejen na zaměstnancích a majitelích cirkusů, ale i na celé společnosti, najít rychle řešení, která současnou neudržitelnou situaci vyřeší. Řadu řešení je možno aplikovat bezprostředně, například zcela zastavit další rozmnožování zvířat v cirkusech a ukončit tak začarovaný kruh s existencí divokých druhů, které se rodí do nepřirozených podmínek a jsou nucena v nich žít často celý život. Dalším krokem je vytvořit podmínky pro další život cirkusových zvířat, bez nepřirozených transportů a jejich předvádění.
Na tyto praktické otázky by měla směřovat diskuze, která by měla být vzájemně vstřícná se snahou společně vyřešit ožehavý problém momentální existence zvířat v cirkusech. Řešení nebudou snadná a nebudou ani levná. Evropská společnost ve třetím tisíciletí je však schopna tento úkol zvládnout. 
________________________________________________________________________________________________________